České startupy – mýty a závist

03.10.2013

Hodně lidí o startupech mluví, a přitom toho moc neví. Já v prostředí startupů, mentorů, investorů a akcelerátorů strávil minimálně poslední 4 měsíce a tak myslím, že už něco vím. V ČR jsou jistě i zkušenější borci, kteří už třeba mají i nějaký ten úspěšný projekt za sebou. Do nich se těžko trefuje, protože oni mohou ukázat na svoji úspěšně završenou práci. Zato do lidí, kteří začínají, kterým se něco nepovedlo a kteří to přesto zkusí znovu a jinak, se trefuje snadno. A taky se to děje. Je to tak typicky české, že bych si ani nepřipadal doma, kdyby to tak nebylo.

Tak nejdříve, takové názorové panoptikum lidí, kteří asi nemají české nebo jakékoli startupy rádi:

  • Twitter: “Fuck startups, do things instead!”
  • Facebook: (o úspěšných startupech a nutnosti inkubátorů) “… Opravdu by se jim to nepovedlo, kdyby místo dotovaného kanclu pracovali první rok z domu? Opravdu by se k mentorům nedostali jinak? Co sakra znamená a k čemu to je, že je JIC na “podobné úrovni” jako inkubátory ve světě? Opravdu by nešlapala česká ekonomika líp, kdyby úspěšné firmy platily o něco menší daně a nedotovaly dvacetileté podnikatele kvůli nějakým mlhavým příslibům obrovských inovací?”
  • Diskuze iDnes: “Ja myslel ze uspesny podnikatel se pozna podle toho ze mu jeho firma vydelava slusny zisk a ne ze se musi dotovat aby prezila. Jinak napad to neni spatny ale chce to hodne doladit aby to vydelavalo.”
  • Andej Babiš, volební lídr strany ANO při rozhovoru s ředitelem JIC: “Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici. Že pomáháte zakládat inovátorské firmy, to je super, ale je to na prd.”

Až na Babiše uvádím bez autorství, protože nevím, zda si za tím ti lidé opravdu stojí a nechci je citací zbytečně poškodit. Osobně si myslím, že ani Babiš to nemyslel úplně tak, jak to vyznělo. Jenže tyhle výkřiky tu nastavují určité klima a předsudky, které spoustě začínajících podnikatelů pěkně ztrpčují život.

Fakt 1: Už pojem startup spoustu lidí vytáčí.

Ale, jak to vzniklo… Myšlenka rychle rostoucí inovativní firmy k nám doputovala skrz Internet a filmy jako The Social Network poměrně rychle. Organicky zde začaly vznikat kopie zahraničních startupů a spousta mladých geeků si zkusila prožít svůj sen o rychlém zbohatnutí. A některým se to třeba i podařilo, i přes to, že často nejednali příliš promyšleně. A novináři o tom rádi píšou. Mě např. moc pobavila metoda šestého smyslu kluků z Capturia, i když jim úspěch přeju a už jsem je i doporučil italskému kamarádovi. Bohužel amatérství, naivita a neprofesionální vystupování jsou v českých luzích a hájích stále poměrně standard. V Praze a Brně sice vznikly inkubátory, které se snaží vzdělávat, ale popravdě – nejdřív museli vzdělat svoje vlastní zaměstnance a poučit se z vlastních chyb, což taky nějakou dobu zabralo. Jejich dosah je omezený a kultivace české startupové scény prostě ještě potrvá.

Bohužel se tady vyprofilovali i tací, kteří rádi shazují jakékoli úspěchy čekoholi s nálepkou startup. Možná proto, že oni sami dělají konzervativnější byznys a neměli k většímu riziku odvahu. Např. když vyšel článek, který byl zjevně myšlen jako PR pro SportCentral, tak někteří nelenili a okamžitě začali šířit hate Tweety. Proč, proboha? To mu tu publicitu fakt tak závidí? Já netvrdím, že SportCentral je bomba, ale spíš mě zaujalo, že s tím ten kluk prorazil do celostátního média jako iDnes. Traffic z iDnesu byl tak silný, že jim na pár hodin shodil servery. Proč nezazněl spíš Tweet typu – “Ty jo, Romane, jak ses dostal s tak malou firmou do iDnesu?” Třeba bychom se i něco dozvěděli nebo přiučili.

Fakt 2: Úspěšné podnikání se nepozná tak, že vydělává.

Příklad investičního scénáře do původně ztrátového startupu

Vidím ty pokleslé čelisti. Samozřejmě, že nakonec by vydělávat mělo. Ale startupy jsou o rychlém růstu. Jenže růst to jsou obrovské náklady a ne vždy se vám podaří pokrýt 150 zemí za rok. Např. pokud máte  zahrnuté on-line platby, tak se musíte přizpůsobit lokálním zvyklostem placení. Někde se platí kartama, někde převodem, jinde zas elektronickou peněženkou a třeba v Turecku je oblíbená platba mobilem. Měli jsme tady Renauda Visage, CTO Eventbritu. Eventbrite už běží asi 6. rokem a pořád jsou ve ztrátě. Proč? Protože neustále expandují a musí se snažit to dělat co nejrychleji, protože jinak je vytlačí lokální hráči, tak jako SlevoMat nedovolil do ČR vstoupit Grouponu (všichni moji zahraniční kolegové se hrozně diví, že v ČR není Groupon). Zeptal jsem se Renauda, zda bez expanze by byli ziskoví a oni by samozřejmě byli ziskoví. Obrat už mají v miliardách USD. A o tom to je.

Fakt 3: Získat investici do startupu je zatraceně těžké a jakmile ji získáte, rozhodně vás nečeká pohoda, ale tvrdá dřina a deadliny.

Abyste získali investici, musíte investora přesvědčit, že máte inovativní řešení na existující problém, že dokážete porazit konkurenci a musíte ukázat nějaké první výsledky (např. rostoucí obrat, počet uživatelů apod.). Musíte také prezentovat silný tým, který bude mít čas a finanční zázemí na produktu pracovat. Na pouhý nápad vám přispějí jen velmi nezkušení investoři, pravděpodobně jedině vaši známí. Zkušení investoři očekávají třeba 5-tinásobné zhodnocení investice v následujících 5 letech a za tím si tvrdě jdou. V prvních investicích nejsou peníze na vysoké platy a služební auta. Naopak, zakladatel startupu nebere buď nic, nebo výrazně míň než jeho zaměstnaní kamarádi a pracuje víc.

V Česku jsem si všiml dvou zajímavých postojových protipólů, které považuji extrémní a škodlivé:

  1. Potkal jsem začínající podnikatele, kteří se upínali na investici jako na cíl celého svého snažení. Jenže investice není pro každý byznys výhodná a nezaručuje ani budoucí úspěch.
  2. Viděl jsem opakované komentáře plivající na každého, kdo přežívá z investice a nevydělává. Přitom, jak už jsem zmínil, mnoho firem může být zdravých, i pokud prodělávají, musí být však na růstové trajektorii.

Fakt 4: Podnikatelské inkubátory a startupové akcelerátory jsou hrozně potřeba.

Jsou nedílnou součástí startupového ekosystému v USA a neřekl bych,  že to tam dělají blbě. Tato centra typicky vykonávají i činnost osvětovou a propojovací. Můžete se samozřejmě ptát, zda je potřeba, aby byly zakládány státem, když je zakládají i soukromé společnosti. Nicméně např. v Brně se akceleraci startupů skutečně věnuje jen JIC. Ve městě s 80 tisíci univerzitními studenty a tisícovkou absolventů ICT oborů každý rok. Lidský potenciál tu rozhodně je, ale soukromé akcelerátory jaksi chybí. Přitom akcelerace neprobíhá tak, že JIC nalije do firmy nějaké peníze. To vůbec ne. Pouze zakladatele koučuje, trénuje a vzdělává. Některým startupům poskytuje na dobu 3 měsíců kanceláře. Dává jim kontakty na mentory a investory, které není tak snadné získat. Vlastně získat opravdu dobré kontakty je pro mnohé startupy otázkou bytí nebo nebytí. Není to žádné lití peněz daňových poplatníků do černých děr. Ty náklady jsou prostě vzhledem k přínosům minimální a nejsou to žádné přímé dotace.

Fakt 5: Jsme součástí obrovského vzestupu inovací v Evropě. A jestli nám ten vlak ujede, hodně tím ztratíme.

Program TechPeaks, který běží prvním rokem, a kterého jsem momentálně účastník, má tisíc a jednu chybu. Jeho silnou stránkou však je, že sem jezdí zatraceně zkušení a dobří mentoři z celého světa včetně USA (viz již zmiňovaný Renaud Visage). Velká část z nich jsou zároveň angel investoři nebo investoři venture capital fondů. A téměř všichni říkají, že Evropa jde hrozně rychle dopředu. Jasně, teď je startupový ekosystém v Evropě 10-15 let za USA a Izraelem, ale ten náskok se hrozně rychle zmenšuje. Oni drží kapitál a vidí v evropských startupech jedinečnou příležitost, protože kapitálu je v Evropě méně a tak dle principu nabídka/poptávka za svoji investici mohou dostat víc než v Silicon Valley. Tohle je vlak, který si nechceme nechat ujet.

Nenechme se otrávit Babišem či jinými šedovlasými velkoprůmyslníky. Krize je jen změna pravidel hry. Kdo nebude inovovat, jde od válu. Existují programy podpory inovací pro větší firmy a to dokonce ve formě přímých dotací. V tomto srovnání jsou startupy v konkureční nevýhodě, protože peníze daňových poplatníků nevysávají. Neúspěšné rychle zaniknou, úspěšné budou v budoucnu platit daně a zaměstnávat lidi v ČR. Kde se tedy bere ta zášť vůči dosud poměrně mírné podpoře startupů v ČR, to fakt nechápu.

Jak říkal Michal Hrabí během key note na WebExpu: máme možnost ovlivnit, kde se bude rozhodovat o našich životech. Tak jako náš život denně ovlivňuje Facebook a Google, ale taky Heureka, Slevomat nebo Seznam. Jeden příklad za všechny: Chtěli byste mít jen ubohé Google Maps jako půlka Evropy, nebo radši máte mapy od Seznamu s offline turistickými podklady celé ČR do vašeho mobilu? A to je ten rozdíl.

czech startup

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*