V poslední době je v Evropě velký boom okolo startupů. Startupy jsou inovativní firmy s potenciálem velkého růstu (ve skutečnosti se definice startupů velmi liší – např. Eric Ries, Paul Graham, …). Aby se z jejich potenciálu vytěžilo co nejvíce a nezanikly v počátcích, jsou pro ně připraveny akcelerátory a investoři. Všichni připravení na to, že jen 1 z 10 případů je úspěch.
I já jsem se přidal do tohoto šílenství, když jsem jednoho dne naznal, že už mě nebaví být zaměstnanec a chtěl bych vytvořit větší hodnoty. V mé rodině není podnikání nijak silně zakořeněno, takže inspiraci jsem čerpal spíše z hodně vzdálených vzorů.
Musím se přiznat, že minimálně první půlrok jsem dost trpěl neduhy, které asi potkají mnoho zaměstnanců, kteří se snaží pracovat na sebe:
- práce z domova se postupem času stala velmi neefektivní,
- těkal jsem od jednoho nápadu k druhému bez toho, abych něco skutečně dokončil,
- velmi těžko jsem snášel dotazy na svoji práci, neboť z nějakého neznámého důvodu všichni kolem mě očekávali, že začnu okamžitě vydělávat peníze.
Fotka z druhého týdne na Techpeaks
Největším problémem však byla absence týmu a důležitých kontaktů a vazeb vůbec. Proto když jsem se dozvěděl o startupovém programu Techpeaks v Itálii, který je překvapivě i pro jednotlivce, nezaváhal jsem. Asi napodvacáté jsem natočil motivační video (po 16-tém pokusu jsem si vypomohl panákem whisky) a poslal přihlášku. Za měsíc jsem měl v emailu zprávu, že mě berou.
Tímto jsem se definitivně ponořil do světa startupů a o zkušenosti, které každým dnem sbírám bych se rád podělil s ostatními. Ne abych se vytahoval, ale abych nabídl inspiraci a pomohl čtenářům vyvarovat se chyb, které jsem já sám učinil.